Možná jste už četli předchozí článek Vztek u dětí: Co nám tím dítě vlastně říká? a napadlo vás něco jako: „Dobře, chápu to… ale co mám s tím vztekem vlastně dělat?“. Na to se spolu podíváme právě teď.

Víte, co je na práci s dětskými emocemi podle mě nejtěžší? Že se krizové situace často dostaví právě ve chvíli, kdy my sami nejsme v pohodě – jsme vyčerpaní, pod tlakem nebo pod drobnohledem dalších osob. A právě tehdy je nejtěžší reagovat tak, jak bychom chtěli.

V tomto článku vám nastíním konkrétní kroky, které vám mohou pomoct zvládnout krizový okamžik bez křiku a bez následného pocitu selhání.

Jak na vztek reagovat – 7 základních kroků

Pojďme se podívat na ilustrativní situaci. Představte si, že jste paní učitelka řekněme ve třídě předškoláků v MŠ. Zrovna končíte řízenou aktivitu, některé děti si už hrají. V tom se Sofinka začne vztekat – dupe a křičí na celé kolo. Zjistíte, že měla v plánu si jít hrát s jejím oblíbeným legem, ale Tomášek se k němu dostal dříve než stihla dokončit společnou činnost.

1. Zklidněte sebe

Dneska už je to osmá podobná situace, kterou musíte řešit. Navíc jste možná nevyspalá, protože jste si včera večer dlouho chystala aktivity na dnešní den. A už vás to fakt naštvalo, že prostě nemáte chvíli klidu. Chápu to. Ale pokud půjdeme vztek řešit se svým vlastním vztekem, moc daleko se nedostaneme.

Proto by vaším prvním krokem mělo vždy být se napřed zastavit a zklidnit. Samozřejmě pokud zrovna nejde o situaci, kdy jsou děti v přímém ohrožení. Je lepší přijít za dítětem po minutě, ale v klidu, než vystartovat hned a plná svých vlastních emocí.

Každému z nás funguje něco jiného. Někdo se na chvíli otočí a zakouká se z okna. Někdo třikrát udělá hluboký nádech a výdech. Někomu pomůže věta typu: „Bude to náročné, ale to dám.“ To je vlastně jedno. Důležité je, abyste si přišla na to, co funguje zrovna vám, a měla to připravené „v kapse“ pro rychlé použití.

Jakmile se to podaří, rozhlédněte se kolem sebe a zvažte situaci. Možná Sofinka není jediná, kdo potřebuje opečovat. Možná se Tomášek rozplakal, protože mu najednou vytrhla kostku z ruky. Možná zbytek třídy zírá jako puk. Pokud to je v tu chvíli potřebné a možné, rozprostřete síly – požádejte někoho dalšího, aby vám pomohl a opečoval další děti, které to v tu chvíli potřebují.

2. Zajistěte bezpečí

Podívejte se okolo sebe a zhodnoťte, zda není někdo ohrožený. Nejen dítě, které prožívá silnou emoci, ale třeba i ostatní děti ve třídě. Zvlášť u dětí, které mají tendenci ve vzteku házet věcmi, je potřeba si pohlídat, aby v jejich dosahu nebylo něco nebezpečného.

Stejně důležité je také psychické bezpečí. Asi bychom nechtěli, aby se na nás přišli dívat všichni sousedi ve chvíli, kdy nám je mizerně. Můžete Sofinku někam odvést? Nebo odvést ostatní děti?

3. Pojmenujte, co vidíte: „Vidím, že…“

Pojmenujte, co vidíte. Bez odsuzování, prostě jen popis. „Vidím, že tě to teď hodně naštvalo.“ nebo klidně něco obecnějšího: „Vidím, že ti teď není dobře.“ V tomhle se odborníci trochu liší. Někdo doporučuje být konkrétní a přesně pojmenovat emoci (ale zůstává tam riziko, že dítěti podsunete něco, co ve skutečnosti necítí), někdo doporučuje pravý opak. Já osobně preferuji pojmenovat emoci přesně.

Můžete se také držet pojmenování projevů. „Vidím, že je teď tvoje tělo celé napjaté.“ nebo „Vidím, že se úplně třeseš.“ Pomáháme tak dítěti pojmenovat, co se v něm vlastně děje.

4. Normalizujte: „Je v pořádku, že…“

Dítě by mělo dostat informaci, že je naprosto v pořádku cítit konkrétní emoci. Ano, i cítit vztek je v pořádku. Pokud dítěti naopak dáváme najevo, že vztek je špatný, můžeme v něm vyvolat stud nebo pocity viny. Nepříjemné prožívání se tím jenom umocňuje.

Stačí jednoduchá věta typu: „Je v pořádku, že jsi teď naštvaná.“

Normalizování emocí je taková základní technika. Můžeme ale také normalizovat například:

• samotnou situaci („Tohle se dětem ve školce někdy stává.“)
• nenaplněné očekávání („Když se věci dějí jinak, než jsme chtěli, může to být nepříjemné.“)
• ztrátu kontroly („Když chceme něco udělat a někdo nám to změní, může to být obtížné.“)
• intenzitu („Ten vztek je teď opravdu silný. To je v pořádku.“)
• potřebu blízkosti („Když se cítíme mizerně, někdy chceme mít u sebe někoho druhého.“)
• proces učení („Naučit se zvládat takové situace, to může pěkně trvat.“)
• nás dospělé („I mě se někdy stane, že mě něco rozhodí.“)

Normalizování pomáhá napojení mezi námi a dítětem a vytváří bezpečné prostředí, ve kterém se dítě může chovat autenticky.

5. Nabídněte regulaci: „Můžeme zkusit…“

Dítě by v tomto kroku mělo zacítit, že na to nezůstává samo. Koregulace (tedy zjednodušeně regulace emocí přes klidného dospělého) zůstává u dětí nejsilnějším nástrojem. Je rozdíl, jestli dítěti řeknu: „Dýchej.“ nebo mu povím: „Můžeme se teď společně zkusit zhluboka nadechnout.“

Pokud s dítětem pracujeme dlouhodobě, můžeme mu nabídnout osvědčené techniky, které víme, že mu pomáhají cítit se dobře. Nebo ještě lépe – připomenout mu, že nějaké techniky už známe, a zeptat se ho, jestli chce některou vyzkoušet.

O různých technikách práce s emocemi mluvím také na webináři Základní techniky práce s emocemi.

6. Nastavujte hranice

Klidně a stručně. Jakmile nejsilnější emoce odezní, dítě by mělo jasně slyšet, co je v pořádku a co ne. Vždy důsledně rozlišujme emoci a jednání. Hraničíme jednání, nikoliv emoce:

„Je v pořádku, že tě to naštvalo. Ale nebudeme kvůli tomu spolužáky bít.“

7. Vraťte se k tomu, co se stalo

A tohle přichází až s odstupem – jakmile se už dítě cítí dobře a jeho mozek je schopen se učit. Společně můžeme hledat různá řešení dané situace nebo přemýšlet nad tím, co pomohlo si ulevit:

„Co můžeš příště udělat jinak, když ti někdo vezme hračku, kterou sis přála?“

„Jak to můžeme druhému říct jinak než že na něj začneme křičet?“

„Všimla jsem si, že když ses ke mě přitiskla (když jsme to spolu prodýchaly // když sis zakřičela aj.), trošku se ti ulevilo. Je to tak?“

Co určitě nedělat

💛 Nekřičte

Pojďme si nalít čistého vína… právě tohle pro nás může být nejtěžší. Emoce dítěte totiž automaticky vyvolávají odezvu – a podněcují tak naše vlastní emoce. A ano, pokud se my sami v danou chvíli necítíme dobře, je o to větší šance, že nám prostě rupnou nervy.

Pokud však začneme na dítě křičet, paradoxně tím jenom umocníme jeho nepříjemné emoce a posílíme stresovou reakci. Dítě, které je paralyzované svými emocemi, má jen velmi omezenou kapacitu slyšet obsah našeho sdělení. Daleko více vnímá náš tón.

Pakliže dítě často zažívá náš křik, učí se tím, že silná emoce se přebíjí ještě silnější emocí. Neučí se, jak si ulevit.

💛 Nemoralizujte

Pozor na automatické věty typu: „Hodné holčičky se takto nevztekají.“ nebo „Už jsi přece velký, co zase vyvádíš.“

Dítě, které je plné vzteku, není v režimu učení. Ale v režimu přežití. Možná se na chvíli opravdu utiší, ale za jakou cenu? Za cenu potlačení svých emocí. Ne v psychické pohodě. Výše uvedené věty totiž k samotnému vzteku (který prostě jen tak nezmizí, jen přestane být viditelný navenek) přidávají ještě pocit studu či viny.

💛 Nesnažte se vztek rychle zastavit

Pokud se emočnímu vývoji dítěte věnujeme dlouhodobě, máme spolu nejspíš už vybudovaný repertoár strategií, které mu mohou pomoct svůj vztek ventilovat. U vzteku se obzvlášť vyplatí využívat techniky zaměřené na práci s tělem, o kterých mluvím na webináři Základní techniky práce s emocemi.

Ale pozor, je hodně důležité, aby dítě nenabilo dojem, že se jeho vztek snažím za každou cenu zastavit. Pokud jej hned začnu tlačit do technik, může dítě získat dojem, že jeho emoce je špatná, že se jí musí co nejdříve zbavit. Zde je hodně důležité, jak s dítětem o emocích komunikujeme. Je rozdíl, když řeknu podpůrnou větu typu: „Vidím, že ti teď není dobře. Chceš zkusit XY, jak jsme společně trénovali?“ oproti větě: „Zkus si teď hluboce zadýchat, ať se můžeš přestat vztekat.“

💛 Nezesměšňujte a nezlehčujte prožívání dítěte

Další past našich automatických reakcí. Věty typu: „To přece nic není.“ nebo „Kvůli tomu přece není potřeba se vztekat.“ opět mohou vést dítě k tomu, že jeho prožívání není důležité, či dokonce že je chybné.

To, co pro nás dospělé může vypadat jako drobnost, je pro dítě třeba velký problém. A může být příčinou rozsáhlého vnitřního chaosu. Bagatelizování emocí může vést k pocitu když je mi špatně, nikdo mi nerozumí. A může výrazně narušovat důvěru, kterou vůči nám dítě má. Příště nám o svých emocích prostě raději neřekne.

💛 Netrestejte dítě za jeho emoce

Ano, jsou situace, kdy by od nás dítě mělo dostat jasnou informaci, že jeho chování není v pořádku. Měli bychom ale důsledně rozlišovat mezi jednáním a emocí. Není v pořádku, že dítě někoho ze vzteku praštilo (jednání), ale je v pořádku, že bylo naštvané (emoce).

Pokud se dítě naučí, že za jeho emoce přichází trest, může to opravdu do určité míry vést k tomu, že se naoko dítě vztekat přestane. To ale neznamená, že vztek přestane prožívat nebo že se mu podaří jej zdravě vyventilovat. Dítě se trestáním nenaučí vztek zvládat, ale skrývat ho.

Výše uvedené kroky mohou vést k potlačování emocí, které je z hlediska zdravého duševního vývoje dítěte nebezpečené. Proč tomu tak je, o tom zase třeba někdy v dalším článku.

Zareagovat „správně“ je náročné. Neklaďme na sebe nárok zvládat vždycky vše na sto procent. O to víc jsme pak my sami ve stresu, při přešlapu se dostaví výčitky a v dalších situacích zase jen hůře reagujeme. Takový začarovaný kruh. Pojďme se ale snažit v tomto posouvat, růst společně s našimi dětmi.

Jednoduché techniky (nejen) do třídy

Techniky práce s emocemi… dobrý sluha, ale zlý pán. Myslete na to, že je vždy důležité, jak se dítě cítí a jestli rozumí, že emoce nejsou špatné.

Pojďme si představit několik základních technik zaměřených na ventilaci vzteku skrze tělo, ke kterým nepotřebujete žádné pomůcky:

💛 Vytřepání vzteku

Jednoduše začněte třepat rukama, postupně přidejte ramena a následně celé tělo. Klidně si u toho zplna hrdla zakřičte.

Vytřepání vzteku má tu výhodu, že je docela rychlé a efektivně pomáhá z těla dostat přebytečnou energii vyvolanou vztekem.

💛 Tlačení do zdi

Postavte se čelem ke zdi a co nejsilněji do ní cca 15 vteřin tlačte.

Zapojením velkých svalových skupin umožňujete svému tělo bezpečně vydat ven sílu. Jedná se v podstatě o simulaci bojové reakce.

💛 Dupání jako dinosaurus

Silně dupejte na místě. Můžete tomu dát strukturu, například 10 silných dupnutí – pauza – 10 silných dupnutí.

Dupání nám pomáhá uzemnit se a odvést energii do spodní části těla. Kromě toho je účinným prvkem také rytmus, na který se můžeme zaměřit.

Další techniky najdete na zmiňovaném webináři Základní techniky práce s emocemi.

Co když se vztek dítěte často opakuje

Ačkoliv je vztek jako emoce přirozený, pokud se objevuje příliš často nebo je příliš intenzivní, může to signalizovat nějaký skrytý problém. V tom lepším případě prostě jen to, že vztek nevědomky spouštíme, v tom horším to může být důsledek psychického přetížení spojený se skrytými obtížemi dítěte, které je třeba řešit s odborníkem.

Porozumět vzteku dítěte nám mohou pomoct následující otázky:

1. Co vztek dítěte spouští?
2. Co dítě vztekem nevědomě získává?

Kdy rozhodně vyhledat odborníka:

• intenzita vzteku je extrémní
• dítě ubližuje sobě nebo druhým
• vztek trvá dlouho a nedaří se ho regulovat
• objevují se další obtíže (spánek, úzkosti, stažení)

Chcete se nejen o vzteku dozvědět více?

Možná po přečtení těchto kroků cítíte úlevu.

Třeba si říkáte: „Aha, takhle by to opravdu mohlo fungovat.“

A možná si zároveň uvědomujete, že samotné přečtení článku nestačí. Potřebujete ještě získat jistotu, že tento postup v praxi opravdu zvládnete využít.

Práce s emocemi totiž není jen o tom, že se naučíme nějaký postup. Je o nastavení celkového klimatu, o prevenci a o vlastní sebejistotě.

A právě proto letos připravujeme konferenci zaměřenou na praktickou podporu učitelek MŠ a ZŠ – o práci s emocemi a podpoře zdravých vztahů.

Nečekejte nudnou teorii. Budeme mluvit o reálných zkušenostech z praxe. O tom, co dělat před, během a po náročné situaci. A taky o tom, jak si vybudovat vlastní sebejistotu, která se přenese i na děti.

Pokud máte chuť jít více do hloubky a získat pevnější oporu pro svou práci, mrkněte se na stránky naší on-line konference DĚTI, EMOCE A VZTAHY 2026.