Teorie citové vazby (nebo jinak přilnutí, připoutání, attachment) byla formulována v 60.letech a dosud patří k nejvlivnějším teoriím vývojové psychologie. Malé děti potřebují přilnout ke svým pečovatelům, aby mohly prospívat a naplňovat svůj potenciál. Prvotní vztahy jim dávají důležitý základ pro budování všech dalších životních vztahů. Budeme se bavit o tom, jaké jsou kořeny této teorie, dále o druzích citové vazby a o tom, jak druh vazby dítěte rozpoznat. A také jaký vliv má na dítě jeho vazba do budoucna. Dotkneme se i tématu kontejnování emocí dítěte a „good enough mother“ (dost dobrá matka).

Pokud má dítě bezpečnou citovou vazbu, preferuje svého primárního pečovatele, ale současně se od něj postupně dokáže odpoutat, aby mohlo prozkoumávat okolní svět a budovat si další vztahy. Vazba se buduje prostřednictvím péče, komunikace i hry s dítětem. Budeme se věnovat konkrétním způsobům hry, které posilují zdravé pouto. A také se dostaneme k tomu, jak využít hru k budování vztahů např. s učitelkami v MŠ.

Bezpečná vazba má vliv na celkový pocit bezpečí dítěte a na jeho důvěru v to, že svět je převážně dobrý. Díky funkčnímu vztahu s pečovatelem se děti mohou správně vyvíjet, dosahovat svého potenciálu, ale i vyrovnávat s mnohými překážkami a traumaty.