Děti jsou neklidné, vzteklé, hádají se nebo si dokonce fyzicky ubližují…

Tohle jsou nejčastější zakázky, se kterými se jako psycholožka setkávám. Co kdyby existovalo řešení, díky kterému přestanete hasit požáry a začnete jim předcházet?

Socioemoční učení – to je cesta k vědomému emočnímu prožívání a zdravým vztahům.

Organizace CASEL, která se věnuje metodickému zakotvení socioemočního učení, jej definuje jako systematický rozvoj pěti základních dovedností: 

• Sebeuvědomování představuje dovednost uvědomovat si své vlastní emoce a to, jakým způsobem mne ovlivňují. 

• Sebeřízení je dovednost regulovat své emoce, ale třeba také vědomě pracovat s časem nebo si rozdělit velký balík práce na menší kroky. 

• Sociální cítění můžeme zjendodušit jako empatii, tedy dovednost rozumět emocím druhým, vcítit se do nich, podpořit je. 

• Vztahové dovednosti zastupují schopnost navazovat a udržovat zdravé vztahy

• Zodpovědné rozhodování je dovednost předvídat důsledky svých činů a díky tomu činit vědomá rozhodnutí.

Socioemoční učení jako specifický způsob práce s dětmi je rozšířený po celém světě včetně třeba západní Evropy. K nám se dostává okolo roku 2015, kdy dochází k překladu prvních zahraničních metodik do češtiny. 

Přínosy socioemočního učení

Učitelé a rodiče, kteří se socioemočnímu učení věnují, popisují celou řadu přínosů, například: 

Děti si odnáší vědomost, že emoce jsou přirozené, jsou naší součástí a je to tak v pořádku. (paní učitelka Kristýna)

Děti jsou více empatické a nemyslí pouze na sebe, ale i na spolužáky. Vědí, že je v pořádku cítit nepříjemnou emoci, ale není v pořádku dělat to, co je proti pravidlům slušného chování. (paní učitelka Sandra)

Socioemoční učení má prokázaný vliv například na:

• rozvoj sociálních dovedností
• snížení antisociálního chování
• snížení závislostí
• zvýšení pozitivního sebepojetí
• zvýšení akademického úspěchu
• zlepšení duševního zdraví
• zvýšení prosociálního chování

Jak v praxi začít socioemoční učení

Někdy stačí malé krůčky a udějí se velké změny. Základem socioemočního učení je totiž pozitivní postoj k emocím. Emoce nikdy nedělíme na dobré a špatné. Každá emoce má své místo, svůj důvod. A hlavně, každá emoce je přirozená a je v pořádku. 

Možná jste taky jako malí slýchávali věty typu: 

• “Kluci přece nepláčou.”
• “Taková hezká holčička bys byla, jen kdyby ses pořád nevztekala.”
• “Než se vdáš, tak se to zahojí.”

Pokud jsou tyto věci směrem k dětem pronášeny opakovaně a navíc osobou, která je pro ně důležitá, je dost možné, že dítě opravdu přestane plakat nebo se navenek vztekat. Emoci jako takovou ale nevypne. Nejde to, emoce vypnout nejdou. A tak místo toho, aby se dítě naučilo s emocemi pracovat, začne je potlačovat. A potlačené emoce mohou vést k závažným duševním obtížím včetně třeba sebepoškozování či vzniku závislostního chování. Přijetí emocí našich i emocí našich dětí je tak prvním a nejdůležitějším krokem. 

Druhým krokem je rozhodně začít o emocích mluvit. Nemusíte dětem dávat odbornou přednášku. Stačí si vzít oblíbenou knížku nebo si společně pustit oblíbený film a prostě si s dětmi začít povídat o tom, co hlavní hrdinové prožívají, podle čeho to můžeme poznat, případně jak bychom jim třeba v dané situaci mohli pomoct. Povídání si o emocích přes příběhy je pro děti bezpečnou cestou, jak si začít všímat také svých vlastních emocí. 

Kromě toho si můžete v průběhu dne společně několikrát zodpovědět otázku:

“Jak se teď cítíme?” 

Pokud děti ještě nemají vybudovaný emoční slovník, můžeme na to jít oklikou. Vezměte tři papíry – na prvním bude sluníčko, na druhém mráček, na třetím polojasno. Řekněte dětem, ať vyberou ten obrázek, který teď nejlépe vystihuje, jak se cítí. A pak si o tom spolu prostě povídejte. 

Chcete další tipy do praxe?

Přidejte se na naši on-line konferenci Děti, emoce a vztahy, která proběhne 23.-26.3.2026. 

Co získáte:

• 4 dny plné inspirace
• 12 on-line přednášek // 8 rozhovorů

Přidejte se a získejte inspiraci od dalších odborníků z řad učitelů, psychologů a terapeutů.