Křik, pláč, házení věcmi, odmítání spolupráce…

Vztek u dětí je jednou z emocí, se kterou je pro nás dospělé nejtěžší pracovat. Vyvolává v nás pocity nejistoty, bezmoci, někdy dokonce viny. A právě proto máme tendenci vztek někdy zastavovat. Ale je to tak správně? Co kdybychom se na vztek začali dívat jinak – jako na skrytou zprávu?

Co vlastně vztek je?

Vztek patří mezi základní lidské emoce stejně jako radost, smutek, strach, překvapení či znechucení. A má jasný evoluční úkol: pomáhá nám reagovat na překážky či ohrožení. A také nám pomáhá se v krizových situacích bránit.

Vztek je přirozenou součástí (nejen) dětského prožívání. Ale pozor, dovednost regulovat emoce se teprve utváří. Dítě tedy emoce cítí naplno, ale neumí je ještě:

• pojmenovat
• pochopit
• ani ovládnout.

Dítě se dovednost regulace emocí učí především skrze zkušenost. Pozitivně tuto dovednost může posílit bezpečný vztah s dospělým či cílené vedení v rámci socioemočního učení.

Proč je vztek normální?

Jedna z nejčastějších obav nás dospělých je:

„Kdybych byla dost dobrá máma / učitelka, ty děti by se tak nevztekaly.“

Ale pozor, děti se více nevztekají proto, že by s nimi nebo s jejich výchovou bylo něco špatně. Děti se vztekají proto, že se jejich mozek vyvíjí, je nezralý…

Mozkové struktury zodpovědné za seberegulaci (např. prefrontální kortex) dozrávají až v adolescenci – zhruba mezi 20. a 25. rokem života. To znamená, že:

Malé dítě nemá biologicky kapacitu zvládat silné emoce samo.

Vztek není známkou špatné výchovy, ale normálním projevem vývoje nervové soustavy.

Časté příčiny vzteku ve škole

Ve školním prostředí jsou na dítě mnohdy kladeny vysoké nároky, proto se může vztek objevovat častěji.

Frustrace

Dítě něco chce nebo potřebuje, ale nedaří se mu toho dosáhnout. Například nerozumí úkolu, něco mu nejde, ostatní si ho nevšímají. Vztek se pak stává reakcí na nějakou nenaplněnou potřebu.

Přetížení

Ve třídě na dítě naráz působí mnoho podnětů – hluk, světlo, pohyb. K tomu někdy rychlé tempo a tlak na pozornost. Nervový systém citlivých dětí se může velmi rychle přetížit. Vztek je v takovéto situaci jako ventil, prostřednictvím něhož se dítě zbavuje napětí.

Potřeba kontroly

Děti potřebují mít do určité míry jistotu, že je jejich okolí předvídatelné a že jej nějakým způsobem mohou ovlivňovat. Když nastane nějaká velká nečekaná změna (např. změna zasedacího pořádku), může se opět objevit vztek. I v tomto případě tedy platí, že je vztek reakcí na nenaplněnou potřebu.

Nejistota a strach

Vztek může být také jako maska jiných emocí, které dítě ve školním prostředí prožívá – například studu, strachu či pocitu ohrožení. Evolučně jsme se naučili, že vztek je pro nás v některých situacích bezpečnější než třeba smutek nebo strach.

Co se děje v mozku dítěte při vzteku

Při silném vzteku (afektu) se v našem mozku aktivuje amygdala – centrum pro ohrožení. Mozek vyhodnotí danou situaci jako nebezpečnou a přepne do režimu

útok – útěk – ustrnutí

Současně se utlumuje prefrontální kortex – část mozku, která je zodpovědná za logiku, sebekontrolu, plánování či porozumění řeči.

Proto dítě v afektu

• neposlouchá,
• nechápe logické argumenty,
• není schopné se uklidnit „vysvětlením“.
• nemá kapacitu se poučit.

Ne proto, že by nechtělo. Ale prostě proto, že je jeho mozek v nouzovém režimu.

Proč v afektu nefunguje domluva

Když je dítě v afektu, máme tendenci říkat věty jako:

• „Uklidni se.“
• „Tak se nadechni.“
• „Přestaň nebo…“

Pojďme si připomenout, že v afektu dítě nemá kapacitu regulovat své vlastní emoce. Je to těžké i pro nás dospělé, natož pro dítě, jehož nervový systém se stále vyvíjí a potřebuje nejprve uklidnit tělo jako takové.

Regulace probíhá v tomto pořadí:

• tělo (dech, tón hlasu, blízkost)
• emoce (pojmenování, validace)
• myšlení (domluva, reflexe)

Typické mýty o vzteku

Pojďme se podívat na vybrané mýty, které se okolo vzteku objevují.

„Dělá to schválně.“

Dítě reaguje automaticky. Jeho nervový systém je nezralý, díte němá plnou kapacitu ovládat své emoce.

„Musí se naučit ovládat.“

Ano, ale nejdřív nejlépe skrze zkušenost tzv. koregulace. To je nejsilnější nástroj nás dospěláků. Je vhodné dítě také postupně učit různé techniky práce s emocemi, které jsou součástí socioemočního učení. Nelze ale očekávat, že se dítě lusknutím prstu naučí své emoce perfektně ovládat.

Postoj nás dospělých

Pokud jste dočetli až sem, asi vás nepřekvapí, když řeknu, že postoj dospělých je zásadní. Velmi důležité je naše vnitřní nastavení:

Tohle dítě se nechová špatně. Tohle dítě se cítí špatně.

Klíčové prvky našeho postoje:

• zvědavost místo hodnocení,
• klidný tón hlasu,
• respekt k emocím,
• nastavování hranic chování, nikoliv prožívání.

Dospělá osoba je pro dítě a jeho emoce kotva. Náš nervový systém je oporou pro nervový systém dítěte. A to je možná to nejdůležitější poselství:

Když dítě nezvládá své emoce, neznamená to, že se potřebuje naučit lépe chovat. Znamená to, že potřebuje bezpečného dospělého, který k emocím přistupuje vědomě.

Pojďme se nalít čistého vína… práce s emocemi dětí je náročná. O to víc, že dětské emoce nám často drnkají na naše vlastní zranitelná místa. Nechtějme po sobě dokonalost. Ale učme se s emocemi pracovat vědomě.

Někdy nám i dětem pomůže mít různé berličky pro práci s emocemi. Právě takové berličky můžete si můžete osvojit na mém webináři Základní techniky práce s emocemi.

Pro čtenáře blogu speciální cena 240 Kč!

Chcete další tipy do praxe?

Přidejte se na naši on-line konferenci Děti, emoce a vztahy, která proběhne 23.-26.3.2026.

Co získáte?

• 4 dny plné inspirace
• 12 on-line přednášek // 8 rozhovorů

Přidejte se a získejte inspiraci od dalších odborníků z řad učitelů, psychologů a terapeutů.